Demokracie je způsob správy veřejných věcí, který lidem umožňuje žít svobodný život, v rámci rozumného mravního a zákonného rámce.

Tato knížka předkládá důkladnou analýzu celého konceptu demokracie. Při tom ukazuje, v čem je dnes užívaný model demokracie vadný a v čem chybuje. Dále potom ale také popisuje, které předpoklady a požadavky musí demokratická správa veřejných věcí (dále „veřejná služba“) plnit, má-li být dobrá.

Veřejná služba musí být zastupitelská. Základním předpokladem pro dobrou veřejnou službu je vytvoření možnosti, aby si občané pro výkon veřejné služby mohli vybrat dobré a poctivé zastupitele. Právě zde leží jedna ze základních vad dnes užívaného modelu demokracie. Uspořádání systému veřejné správy neumožňuje občanům zaměstnat pro veřejnou službu lidi, které znají, a kterým mohou věřit. Místo toho jsou nuceni volit politické strany, a ty jsou čím dál více ovládány malými mocenskými skupinami, kterým jde v první řadě o moc, a ne o dobrou veřejnou službu. Knížka tuto situaci popisuje, vysvětluje a předkládá k zamyšlení možnosti nápravy.

Současný systém neumožňuje prakticky žádné zapojení občana do procesu veřejné služby. Není zajištěn snadný a spolehlivý přístup k informacím o činnosti veřejné správy, není vedena veřejná debata řešení jejích důležitých úkolů, a není tedy možnost, aby výsledky takové debaty pomáhaly nacházení řešení dobrých. Rozhodnutí o veřejné správě jsou přijímána za zavřenými dveřmi. Občanům jsou většinou předkládány jen hotové výsledky, a i to jen některé.

Politické strany, kterým naše Ústava, i ústavy jiných zemí, svěřuje provádění veřejné správy, jsou v mnoha případech v područí úzkých mocenských skupin nebo dokonce jednotlivců. V našem prostředí jsou navíc vedení některých stran pod vlivem cizích mocností – Ruska, a v poslední době možná i Číny. Průvodní jevy působení politických stran jsou přitom vesměs negativní:

• Velkou část své energie spotřebovávají politické strany na vzájemné souboje. Dojde-li ve volbách k výměně vládnoucích politických stran, první snahou nové vlády bývá odstranit výsledky práce vlády předchozí. Činí tak z hlediska vlastních zájmů – bez velkého zvažování potřeb veřejné služby a bez velkých ohledů na občany. K blahodárnému rozvoji společnosti potom docházet nemůže.
• Boj o moc je finančně velmi nákladný, proto se jej se svými politickými stranami účastní především bohaté mocenské skupiny a jednotlivci. Jiní kandidáti se voleb až na občasné výjimky neúčastní, byť by pro veřejnou službu často byli vhodnější.
• Volby shora ze samotné své podstaty vedou politické strany a jejich kandidáty k tomu, aby se voličům podbízeli. Namísto soustředění na co nejrozumnější a nejhospodárnější veřejnou službu slibují politici občanům všemožné nákladné požitky, jen aby byli znovu zvoleni. Výsledkem jsou dnešní zadlužené pečovatelské, „sociální“, státy. Ty občany nemotivují, aby se o sebe sami starali, jen je učí volit pro veřejnou správu strany, které jim nejvíce naslibují, a případně narozdávají. Všechno takové rozdávání je přitom hrazeno z peněz občanů samotných, těch aktivních, především střední třídy. Politické strany pro plnění svých nerozumných předvolebních slibů zvyšují daně, a tím jednak občany ochuzují, a jednak dále omezují prostředky na tvořivou rozvojovou a investiční činnost, která by mohla společnosti přispívat a obohacovat ji. Toto uspořádání proto nevyhnutelně vede demokratické země v lepším případě ke stagnaci, v horším i k riziku bankrotu. Spolu s tím se objevují další neblahé důsledky: zhýčkané obyvatelstvo, duchovní zmatek, klesající hospodářská konkurenceschopnost, i nedostatečná obranyschopnost vůči stále agresivnější Číně a Rusku.
• Mocenské skupiny již v mnoha zemích ovládly také hlavní média a výrazně ovlivňují mínění občanů ve svůj prospěch.
• S převažujícím soukromým vlastnictvím médií souvisí další nežádoucí jev – podléhání dnešních demokracií narůstající ofenzívě nepřátelských dezinformací, šířených především po internetu. Cílem dezinformací je oslabit a rozvrátit integritu demokratických zemí. Jejich autory mohou být domácí politické síly; prokázaně jsou jimi ale také tajné služby Ruska a Číny, které mohou dokonce ovládat nebo mít vliv na působení celých politických stran. Dezinformace se tak stávají jedním z hlavních ohrožení demokracie.
• Občané, kteří by v demokracii měli o správě své země rozhodovat, jsou při dnešním uspořádání veřejné správy v demokratických zemích odsunuti do úlohy pasivních diváků.
• Stává se, že vzniknou nové politické strany na základě líbivého ale nerozumného programu, jako v poslední době strany zelené, nebo u nás Piráti. Takové strany jen odvádějí energii od solidní veřejné služby.
• Pokud přeci vzniknou rozumné nezávislé nové strany, ty vládnoucí zpravidla učiní vše, aby je potlačily. V našich českých podmínkách se navíc proti nim někdy rozvine široce organizovaná podvratná činnost.

Významnou skutečností také je, že prakticky neexistuje občanská kontrola veřejné správy. Přitom vzájemná kontrola hlavních správních institucí, výkonných, zákonodárných a soudních, (tzv. checks and balances) je jen mýtus – předměty činností těchto institucí jsou disjunktní, tyto instituce do činnosti ostatních zasahovat nemohou a často nesmějí; vláda nemůže mluvit parlamentu do schvalování zákonů ani soudům do rozhodování sporů, parlament nesmí zasahovat do výkonu správy či práce soudů, a soudy se také musejí omezovat na rozhodování sporů.

Knížka upozorňuje i na další nedostatky současného modelu demokracie jakými jsou vyloučení aktivní účasti občanů, či nejasné určení základních principů vzájemného chování a veřejné služby. Uvedené vady a nedostatky mohou vést k dalšímu úpadku demokracie, a nakonec i ke zvratu k novému autoritářství, k čemu již vidíme náznaky v některých zemích doposud počítaných mezi demokracie. Obavy vzbuzuje vývoj v Maďarsku a na Slovensku, ale i třeba počínání Demokratické strany ve Spojených státech. Nebezpečí hrozí také od vytváření stran, které působí rozvratně a druží se k Rusku nebo Číně – zejména v postkomunistické východní Evropě, ale například i strana Nigela Farage v Británii, před brexitem a nyní znovu, s nápadnou souvislostí s válkou na Ukrajině.